Můj Badoušek

   Jistě všichni znáte klasický koňský parkur – na vyhrazeném prostoru jsou umístěny skokové překážky, které jezdec s koněm absolvuje v předem určeném pořadí. Z toho kolem roku 1978 v Anglii vznikl pro psy sport zvaný agility. Je to velice dynamický, rychlý a čím dál více populární kynologický sport. Jeden zdroj uvádí, že agility prý vzniklo jako zábava pro voříšky, co nemůžou chodit na výstavy, druhý ale tvrdí pravý opak - že agility se poprvé objevilo jako zpestření přestávky při světoznámé Cruftově výstavě.

          Dnes agility běhají voříšci i čistokrevní psi a spolu s nimi děti, mládež, dospělí, ale i důchodci, a to na celém světě. Agility se provozuje jako zábava pro široké masy pejskařů, ale také jako vrcholový sport, který má dokonce svoje  mistrovství světa.Vzhledem k tělesné stavbě a možnostem psů oproti koním však na psím parkuru nejsou pouze skokové překážky, ale také tunely, kladina, střecha, houpačka, proskokový kruh, skok daleký a snad nejpopulárnější a diváky nejoblíbenější překážka - slalom.

         Pravidla jsou prakticky shodná s parkurem koňským. Tým tvoří psovod a pes. Psovod navádí psa na jednotlivé překážky v daném pořadí a čase. Za každou chybu nebo překročený časový limit je tým penalizován trestnými body. Nutno podotknout, že pes se na trati pohybuje bez obojku a vodítka, pouze na akustické a vizuální povely psovoda. Z toho vyplývá, že pes musí být perfektně ovladatelný. Pokud pes překoná překážku mimo pořadí, případně překročí max. časový limit nebo opustí parkur, následuje diskvalifikace.Možná si teď říkáte, jak může závodit třeba jezevčík s ovčákem. I na to tvůrci agility mysleli – rozdělili pejsky do tří velikostních kategorií podle kohoutkové výšky. Trať mívá 12 až 20 překážek a záleží na rozhodčím, jakým způsobem celý parkur postaví. Variant je nekonečné množství, stačí překážku o pár centimetrů posunout nebo natočit a hned má trať úplně jinou obtížnost. Některé parkury jsou spíš technické, kdy psovod hodně stojí na místě a pohybuje se jen jeho pes, jiné jsou hodně běhavé a psovod na nich má občas co dělat, aby svému pejskovi stačil a přitom úplně neztratil dech. A protože i jednotlivé týmy jsou různě výkonnostně zdatné, dělí se do tří kategorií – A1, to je třída pro začátečníky, A2, což je třída pro ty lepší závodníky, a A3, což je třída pro ostřílené závodníky, nejlepší z nejlepších.

         Ročně se v České republice koná kolem 90 závodů a plno výcvikových táborů agility. Závody často uvidíte při výstavách psů, hlavně těch mezinárodních, jinak se závodí především na kynologických cvičištích. Jednodenních závodů se může účastnit maximálně 80 týmů a dvoudenních zhruba 120. Rekordní počet závodících s mezinárodní účastí byl v Hradci Králové, a to 218. Závodí se prakticky za každého počasí. Hlavní závodní sezóna je od dubna do října (to jsou závody prakticky každý víkend), přes zimu je závodů méně a konají se spíš v hale.

         Cílem je čas radostně strávený se svým psem. Případná výhra v soutěži je jen třešničkou na dortu, jen pomyslnou odměnou za dobré vztahy mezi pánem a psem, jen uznáním za dokonalou souhru. Pravidla agility jsou od samých základů postavena tak, aby vítězil dobře sehraný pár a nikoliv nejrychlejší pometlo. O to větší radost z výhry však můžete mít, neboť cena ze závodů agility je symbolem něčeho velmi vzácného, co nelze nikdy a nikde koupit.